To bylo tak ...
Nejprve možná trochu suchých dat:
        Cíl : Hotel Černá bouda na Černé hoře u Janských Lázní, okres Trutnov - asi
        Datum : 15.-22.1.2000
        Cena : neřeknu, ale nebylo to tak moc ... :-)

Jednoho dne nám bylo nabídnuto, jestli by někdo z naší třídy nechtěl jet na lyžařský výcvik s mladším ročníkem. A protože jsme už absolvovali podobný (rozuměj stejný) výcvik rok předtím, tak proč bychom nejeli? Z tohoto popudu vznikla skupinka nadšenců, kteří chtěli jet - a hlavně, kteří mohli. Protože, jak se ukázalo, to bylo to hlavní, co rozhodovalo, kdo se účastní.
Na tomto místě bych rád uvedl lidi, kteří chtěli, ale nemohli:
    Dan Domin
    Tomáš Duda
    ... and that's all!
Tato skupinka obsahovala 4 lidi:
    Katka Richtrová
    Viktor Pěč
    Maruška Šilhavá
    a moje maličkost ...
Takhle vypadala naše skupinka v průběhu pobytu u nás na pokoji - tam se ostatně odehrávalo skoro každé větší dění :-) Zleva: Katka Richtrová, Viktor Pěč, já v zakrytu a Maruška Šilhavá. Každý den se totiž hrálo na kytary a přitom zpívalo, hrál se poker o Magnumy(mimochodem pěkně předražený ...) poslouchalo se Katky rádio - taky kapitolka sama pro sebe :-) a tak nějak se to kloubilo se sledováním televize. Ale jinak jsme v tom neměli zmatek, co vlastně budeme dělat ... Vždy jsme si našli nějakou společnou cestu.

Po příjezdu do Janských Lázní, který nebyl ani zdaleka tak akční jako rok předtím, jsme vyjeli nahoru lanovkou a ubytovali se v poměrně pěkném hotelu - Černá bouda. První den se dále již nic nedělo, tedy když pomineme večerní radovánky na pokoji.



Druhý den to vypadalo venku asi takhle. Docela hezké počasí, ne? A tak se nedivte, že jsme se vydali na zkoušku lyžařské zdatnosti - rozdělení lyžařů do skupin. Naštěstí jsme byli všichni spolu v jedné skupince, a to první. My jsme v tom čísle skupiny neměli zmatek, což se ovšem nedalo říct o učitelském sboru, který nás nazýval jak se mu libilo. Takže občas jsme byli družstvo 1, jindy zase družstvo 3 a taky družstvo A nebo taky C. Takže jsme měli honičky to poznat, koho profesoři myslí.
Další dny jsme jezdili na sjezdovce zvané "Protěž" a též na "Andělovi"(ne Pavlovi :-)) a bohužel i na sjezdovce před hotelem. Stačí se podívat na fotku nahore a uvidíte vlevo tuto "sjezdovku", jestli se tomu tak dá říkat ... Ale dalo se tam sjíždět a byl tam vlek, takže to sjezdovka byla. Až do středy, kdy jsme šli na pohár do Sokolské boudy, nebo jak se jmenuje. V chatě, nebudu psat boudě, nas Katka naučila výbornou hru se sirkama, která spočívala v cvrnkání krabičky, nevím, jak bych to lépe napsal, z hrany stolu na jeho plochu a podle "padlé" strany se určují body. Cílem hry je dostat se na součet bodů roven 21.
Další dny jsme opět lyžovali. A večer byly akce typu diskotéka(jednou) a nebo hraní na kytaru u nás na pokoji(nespočetkrát).

Pak nadešel den odjezdu, ale ještě předtím se nám doneslo, že den odjezdu se klidně může posunout o nějaké 2 dny, takže nebyl, prej, důvod k radosti. My jsme si ovsem vystačili. Nejdříve jsme se měli dostat z Černe hory - mělo se jet lanovkou, ale po loňské skutečnosti jsme tomu ani za mák nevěřili, že něco takového pojede. Vzhledem k tomu, že nebyl tak pěkný(a hlavně silný) vítr, jelo se dolů lanovkou. Pak jsme čekali na autobus, ale ještě předtím jsme provedli pochůzku skrz Janské Lázně. Zastavili jsme se v jedné malé cukrárně(asi jediné v Janských Lázních) a tam si Viktor dal "dobrou" kouli, ani nevim z čeho a asi ani nejsem sám. Pak dopadla takhle
Poté, co jsme se vrátili, začalo úmorné čekání na autobus. To si ale Katka s Viktorem zpříjemnili tím, že si postavili sněhového muže Quida, ale někdy taktéž Kvida. To ještě není dořešené(a asi v brzké době ani nebude :-)). Jestli máte dobré oči, tady je jeho fotka.
A taktéž tam čekal "hodný strejda Šauí", jak se sám nazval.